Elektrolytické odrezování

Rez. Rezavějící nástroje, zničené pilníky, zarezlé kleště. To všechno mě trápilo v Jižních Čechách na Třeboňsku, kde je neuvěřitelně vysoká vzušná vlhkost a dílna je navíc v nepodsklepeném stavení, částečně postaveném z nepálených cihel, tzv. vepřovic. Když vám zrezaví cokoliv, můžete to odrezit odrezovačem, použít smirkový papír nebo jiné mechanické způsoby. Má to ale několik háčků.

  • Smirkovým papírem odstraníte i zdravý kov, což v případě renovace není příliš žádoucí.
  • Pokud je součást hodně zrezivělá, jsou v ní nejspíš vyrezlé důlky (tzv. pitting), ze kterých se rez odstraňuje velmi špatně.
  • Rezivění je chemická reakce. Rez může být značne „prorostlá“ do zdravého materiálu. Navíc je rezivění autokatalytická reakce, což česky znamená, že jakmile tam rez jednou je, bude to snadno rezivět dál, i bez přístupu vzduchu (například pod lakem — známé puchýřky). Rez se proto musí odstranit důkladně. V angličtině se říká, že musíte rez zabít — kill the rust.
  • Nejhorší na odrezování jsou členité součásti — například pilníky. Odrezovač špatně proniká mezi seky pilníku a mechanické odrezování nepřipadá v úvahu.

 

Řešení je prosté a elegantní — elektrolýza. Při elektrolytickém odrezování se rez v podstatě redukuje zpět na kov, přičemž zdravý kov, a to je důležité, zůstane zachován. Elektrolýzou lze odrezovat i členité součásti, například jsem tak čistil staré pilníky, zarezlé tak, že místo seků měly místy zcela hladká místa, ucpaná rzí.

Co budeme k elektrolytickému odrezování potřebovat

Především zdroj proudu. Jako zdroj nám poslouží nabíječka autobaterií. Je dobré, když má ampérmetr, ale lze se obejít i bez něj (moje ho například nemá). Dále potřebujeme nádobu, elektrolyt a elektrody. Nádoba (česky kýbl) nesmí být vodivá, musíme proto použít plastový kbelík, kovový by nám zkratoval obvod. Šel by použít i dřevěný soudek, ale předpokládám, že pro ten lze najít daleko lepší využití.

 

Krystalická soda

Krystalická soda

Protože samotná voda proud nevede, musíme ji přeměnit ve vodivý elektrolyt. Vodivost vody lze zvýšit třeba rozpuštěním kuchyňské soli, ale odrezování probíhá lépe v zásaditém prostředí, proto je lepší použít sodu na praní (zažívací by šla taky, ale prací je daleko levnější). Doporučené množství je zhruba jedna vrchovatá polévková lžíce sody na čtyři litry vody. V průběhu odrezování není potřeba sodu přidávat — protože se neúčastní odrezovacího procesu, její množství v elektrolytu zůstává stejné. Mohli byste ho teoreticky používat do nekonečna, ale časem se dost zanese a je lepší ho vylít (klidně do odpadu — soda je ekologická a železo i rez taky, nejde o toxické látky).

Zbývají nám elektrody. Jako ZÁPORNÁ elektroda nám poslouží odrezovaná součást. Polarita je velice důležitá! Jako kladnou elektrodu lze použít libovolný kus železa. Obyčejné železo se ale při reakci rozpouští a vzniká při tom dost odpadu. Rozpouštění kladné elektrody ale není pro vlastní odrezování (reakci na záporné elektrodě) vůbec potřeba. Lepší je propto použít elektrodu nerezovou, která při odrezování nereaguje a proto se nerozpouští. I když lze najít na českém internetu informace o tom, že při použití nerezové elektrody vznikají jedovaté zplodiny, není to tak horké! Chromu, ze kterého by mohla toxická varianta vzniknout, není v elektrodě tolik, zreaguje ho ještě míň a člověk by tomu musel být vystaven velice dlouho. Ale pokud chcete mít jistotu, použijte jako elektrodu něco jiného než nerez. Podle některých zdrojů byly pochody probíhající při odrezování plně objasněny až v roce 1995.

kbelikElektrody a elektrolyt

Elektrody a elektrolyt

Připojíme tedy svorky nabíječky na elektrody (znovu opakuji, zápornou svorku na odrezovanou součást, zápornou svorku na odrezovanou součást, zápornou svorku na odrezovanou součást…) a zapneme nabíječku. Proud může být různý, od asi 0,5 do 3 ampér, v závislosti na velikosti a stavu odrezované součásti. Je důležité si uvědomit, že proud nemůžete zvýšit — určujete pouze napětí (nabíječka dává 12 voltů), proud si obvod „bere sám“, podle celkového odporu v něm. Je proto dobré, po určité době, kdy už se část rzi uvolnia, odrezovanou součást vyndat, drátěným kartáčem uvolnit volné části rzi a po částečném očištění opět součást vrátit do roztoku a znovu zapnout proud.

Při očišťování ze součásti poteče nejspíš černý odpad, nikoli rezavý. To je správné, protože jde v podstatě o železný prášek, vzniklý redukcí rzi na železo. S tím souvisí další podstatná věc při elektrolytickém odrezování. Rez je většinou prorostlá do zdravého kovu a elektrolytickým odrezováním odstraníme jenom rez a zdravý kov při tom zůstane zachován. Na povrchu vznikne proto něco jako mikroskopická železná drátěnka nebo houba, ve které jsou díry po odstraněné rzi. Protože tato houba má veliký povrch, snadno reaguje s kyslíkem a proto velice rychle znovu začne rezavět. Je proto důležité součást po opláchnutí rychle vysušit a nakonzervovat. To může být problém u zmiňovaných pilníků, protože jak známo, naolejovaný pilník moc dobře nepiluje. S tím se vyrovnáme postupem, popsaným v článku ostření pilníků.

Přeji mnoho krásně odrezených a renovovaných starých věcí.

Ukázka před a po odrezování.

Na závěr ještě ukázka před a po odrezování. Schválně jsem vybral k odrezování velmi zrezavělý hákový klíč z pozůstalosti, na kterém byla rez v tlusté vrstvě.

Detail zrezivělého klíče

Detail zrezivělého klíče

Po elektrolytickém odrezení je krásně vidět pitting. Rez byla zredukována na práškové železo a zůstal jen neporušený kov. Klíč byl poté ještě mechanicky očištěn kartáčem a nakonzervován WD sprejem.

Hákový klíč po odrezení

Hákový klíč po odrezení

 

Jan Kreps

Comments are closed